Schiaparelli Spring 2014: the biggest disappointment

EN: I know it's quite late but I would like to express myself on the latest Schiaparelli couture show in Paris. I've heard a lot about the excitement of Marco Zanini with which he worked on the collection, and for that I just applaud him. I mean, excitement and love is a key to success in any possible industry. But other than that, I was simply disappointed. It was maybe the fact that I knew and admired Elsa way before all the hype which came with the exhibition at MET, and so over time I developed a lot of expectations. And they weren't met, at all. Actually, honestly, it was such a boring collection.

CS: Vím, že je to celkem pozdě, ale chtěla bych se vyjádřit k nejnovější Schiaparelli couture přehlídce. Slyšela jsem hodně o nadšení Marca Zanini, s jakým na oné kolekci pracoval, a za to mu samozřejmě jen tleskám. Protože, co jiného je klíčem k úspěchu než nadšení a láska? Jinak jsem ovšem byla zklamaná. Možná to bylo kvůli tomu, že jsem Elsu znala a obdivovala již dlouho před tím vším humbukem, který přišel s její výstavou v MET v New Yorku. Takže jsem jaksi měla očekávání. A ta nebyla splněna. Upřímně, byla to tak nudná kolekce. 

EN: To me the first dress was probably the worst one. It opened the show and so I would expect it to make some statement, but instead it was a kind of dress with a pattern that would wear my grandma, and she wears such indeed. Other dresses and outfits were just lacking the Schiaparelli wit I would expect. Of course, they were often odd and trying to be provoking in one way or another - especially stressed by putting on models flats instead of heels. But even that wasn't that out of place during this fashion week when Dior presented us with 'sneakers' (that strongly resembled shoes you would wear to the sea when you were young, or maybe you still wear them, who knows) and Chanel with models running all over the runway - while wearing sneakers. But it wasn't just the 'missing wit' but also I really really lacked any kind of unifying theme. Why did he present us with 19 different visions of the Schiaparelli woman? Did he present us with any actually? Who's the Schiaparelli woman after all? I don't think that a couple of 'oddities' sums up the persona of Elsa. Not really.

CS: Nejhorší ze všech byly podle mě hned ty první šaty. Otevíraly celou přehlídku, takže bych očekávala, že udělají nějaké 'prohlášení', že udají tón kolekce, ale namísto toho jsem se setkala s šaty s potiskem, který by nosila tak leda moje babička, a ta samozřejmě takové nosí. Ostatní šaty a outfity celkově postrádaly onen Schiaparelli důvtip, který bych snad i právem očekávala. Samozřejmě, že byly sem tam zvláštní a snažící se provokovat co to jde - především zdůrazěno obutím modelek do sandálů namísto podpatků. Bohužel ani to letos nebylo natolik 'divné', když Dior nám představil modelky s 'teniskami' (které silně evokovaly boty, které by jste nosili jako malí do moře, nebo je možná ještě nosíte, kdo ví) a Chanel nechal všechny modelky běhat po mole - s teniskami na nohou. Ale to nebylo vše jen o postrádání 'důvtipu'. Velmi velmi mi chybělo nějaké sjednocující téma. Proč nám představil 19 různých vizí Schiaparelli ženy? Představil nám vůbec nějakou? Kdo je Schiaparelli žena? Nemyslím si, že pár 'podivností' dostatečně shrnuju Elsinu personu. Opravdu ne. 

EN: On the other hand, I don't want to sound bitter, and I must admit that I liked one outfit or two. If I was to pick my winner though, it would be 'look 10' (blue-red print trousers/skirt + black top + white gloves + and black 'asian-style' hat) which probably resonates with my current Asian location. 

CS: Na druhou stranu, nechci znít zahořkle a musím připustit, že nějaký ten outfit se mi vcelku líbil. Kdybych měla vybrat mého vítěze tak to bude 'look 10' (červeno-modré kalhoty/sukně + černý top + bílé rukavice + černý 'asijský' klobouk), který zřejmě resonuje s mojí aktuální asijskou polohou.

a fragment of coptic textile

EN: I need to share this fragment of coptic textile. I bumped it into it while browsing the collections of the British Museum and immediately fell in love with it. I love the pattern, the colours and despite the fact that the textile is more than thousand years old it still seems to me in a way modern. If I was a designer I would probably take it as a reference point for my collection. If I was...

CS: Musím se podělit o tento fragment koptské textilie. Narazila jsem na něj během procházení kolekcí Britského muzea a okamžitě jsem si jej zamilovala. Líbí se mi ten vzor, barvy a navzdory faktu, že se jedná o více než tisíc let starou textilii tak stále na mě působí svým způsobem moderně. Kdybych byla designér tak si jsem téměř jistá, že bych jej využila jako výchozí bod mé nové kolekce. Kdybych byla...

Cambodian fashion week documentary

EN: About three weeks ago, I got back from Cambodia. My journey to Cambodia was rather a spontaneous decision, and I had absolutely no expectations and no knowledge of the country. When I arrived I was just shocked. What I saw was way beyond my expectations (OK, I had none, right) and the whole experience was truly eye-opening. So, I was more than delighted later today when I found this documentary on the Cambodian fashion week and its garment industry - it's worth watching. 

The host in the document suggested a disgust over current designers and fashion brands who exploit people like Cambodians and then parade at fashion weeks. I get her point as it's really distressing. But then, a usual reaction to such an issue (and a 'solution' to a problem) is: "I'm not gonna buy that stuff." And trust me, I've heard it lots of times. So I just want to ask one thing: would it be a solution? Wouldn't it only cause people lose their jobs, lose any possible means to meet their ends, and therefore cause even more suffering? I'm afraid so. At the end of the day, Cambodia and therefore Cambodians heavily depend on textile industry. I don't think that the fashion companies are the 'bad' guys here, even though they're neither the good ones. Still, they're employing the people and they're giving them money (although little). I know that the conditions in factories are terrible. But what else would the people do? There's nothing in Cambodia. Cambodia is a poor country and even their cows look completely anorexic. Personally, I think that it's the government to blame. It's the government which approves the conditions within which their people work and which sets the rules of the game.

I should stop it now, I could write an essay on it as there are many points to raise on ethics, morality etc. but, honestly, at the moment I'm fully enjoying a rare momentum of an essay-free period so I won't do so.

Just think about it.

(P.S. Don't get me wrong, I'm not a supporter of the state in which Cambodian textile industry is today. I just call for not putting the blame on designers and brands only.)

CS: Asi před třemi týdny jsem se vrátila z Kambodže. Moje výprava byla v podstatě výsledkem spontánního rozhodnutí, a tudíž jsem neměla absolutně žádná očekávání a vlastně jsem ani nic o té zemi nevěděla. Během své první cesty tuk-tukem centrem Phnom Penhu jsem zažívala šok. To co jsem viděla v mnohém předčilo má očekávání - v horším slova smyslu (OK, neměla jsem žádná očekávání, že) - a celá má cesta po Kambodže mi postupně víc a víc otevírala oči - odhaloval se mi nový svět, třetí svět. Tím pádem jsem dnes byla víc než nadšená, když jsem našla dokument o kambodžském fashion weeku a textilním průmyslu - a stojí to za zhlédnutí.

Moderátorka naznačila jakési znechucení nad dnešními designéry a modními značkami, které zneužívají lidi jako právě Kambodžany a pak se pyšně promenují po fashion weekech. Zcela ji chápu, jelikož je to svým způsobem opravdu znepokující. Ale pak, obvyklou reakcí na takovoutu problematiku (a často 'řešení' problému) je: "Už z tama nikdy ty hadry nekoupím." A věřte mi, už jsem to párkrát slyšela. Takže bych se chtěla zeptat na jednu věc: bylo by to řešením? Neznamenalo by to pro Kambodžany jen ztrátu práce, ztrátu prostředků tolik potřebných k přežití a tím pádem jen a pouze více strádání a trápení? Obávám se, že ano. Nakonec, Kambodža, a tedy Kambodžané, silně závisí právě na textilním průmyslu .Nemyslím si, že módní společnosti jsou ti špatní, i když se nedají ani považovat za ty správné. Jenže, co jiného by Kambodžané mohli dělat? Nic tam není. Kambodža je chudá země a i ty jejich krávy jsou anorektičky. Osobně si myslím, že vina je na straně vlády. Vláda je ten kdo umožňuje práci v oněch hrozných podmínkách a vláda je ten kdo určuje pravidla hry. 

Ale měla bych končit. Mohla bych na to napsat celou esej, jelikož je tady toho spousta bodů jako etika a morálnost atd., o kterých by se  dalo dlouze diskutovat, jenže já momentálně si užívám vzácné chvíle klidu, kdy nemám na programu žádnou deadline a žádnou esej. Takže já zde končím. 

Ale vy můžete pokračovat, popřemýšlejte o tom. 

(P.S. Pro ujasnění: nepodporuji 'způsoby' kambodžského textilního průmyslu. Jen chci, aby se vina nepřikládala pouze na stranu designérů a módních značek.)

history: TUTA and the 21st century

EN: The TUTA, a one-piece dress, is a creation of Thayaht from 1919-20. It was a universal dress that could be worn by anyone, any time, all year round. It was Thayaht's expression of the futuristic ideals of the early 20th century which were furiously trying to get rid of anything old and rigid, while embracing everything seemingly modern and dynamic. Thayaht envisioned it as a dress of a great practicality, providing comfort, being easy to make and making it easy to keep certain hygienic standards. It is interesting that even though he tried to be as much innovative as possible, the conventions still didn't enable him to make the bold move to create it as a unisex piece - a female TUTA would feature skirt instead of trousers. 

The pattern is easy to follow and I guess it doesn't require much hard-core sewing skill. Actually, I feel like creating one myself once I get home in summer (with trousers, though). I'm so curious how it would turn out.

By the way, the latest February issue of W Magazine features an editorial 'Singular Sensation' that was inspired by TUTA. Nice to hear that TUTA is not completely forgotten. (Though, notice, the 21st century version makes TUTA unisex - emancipation, heh?) And I like the grey take on TUTA! 

CS: TUTA je jednodílný kousek oděvu, silně evokující montérky, který je kreací Thayahta z let 1919-20. Jedná se o univerzální oblek, který může být nošen kýmkolik, kdykoli, bez ohledu na roční období. TUTA byla Thayhtovým vyjádřením futurististických idealů, které se horečně snažily zbavit čehokoli starého a nadšeně vítaly vše moderní. Thayaht tak představil oděv, který nejen dominoval svojí praktičností, ale také poskytoval pohodlí, byl jednoduchý k ušití a pomáhal udržovat jisté hygienické standardy. Je zajímavé, že i když se snažil být co nejvíce inovativní, konvence mu stále svazovaly ruce a tak nedokázal udělat ten odvážný krok a vytvořit TUTU jako unisex - ženská verze měla sukni namísto kalhot. 

Střih je lehký a nemyslím si, že vyžaduje extrémní zručnost v oboru šití. Sama se asi pokusím jednu takovou TUTU vytvořit jak v létě dorazím domů (s kalhotami, heh). Jsem zvědavá jak působí ve skutečnosti. 

Mimochodem, editorial 'Singular Sensation' z nejnovějšího únorového vydání W Magazine byl inspirován právě TUTOU. Je dobré vědět, že ještě neupadla v zapomnění. (Všimněte si, že TUTA 21. století už je unisexová - že by emancipace?) Líbí se mi ta šedá verze!

history: Marinetti on women and fashion

EN:

Today's woman loves luxury more than love. A visit to a great dressmaker's establishment, escorted by a paunchy, gouty banker friend who pays the bills, is a perfect substitute for the most amorous rendezvous with an adored young man. The woman finds all the mystery of love in selection of an amazing ensemble, the latest model, which her friends still do not have.  Filippo T. Marinetti, Destruction of Syntax-Imagination without Strings-Words-in-Freedom (1913)

It's been one hundred years, and I guess nothing has changed so far. Amazing how relevant it is.

CS:

Dnešní žena zbožňuje luxus víc než lásku. Návštěva módního butiku, za doprovodu pupkatého bankéře postiženého dnou, který zaplatí všechny účty, je perfektní náhražkou za to nejvášnivější milostné setkání se zbožnovaným mladíkem. Žena tak nachází všechna tajemství lásky ve výběru skvělého kompletu podle nejnovější módy, který její přátelé stále ještě nemají. Filippo T. Marinetti, Destruction of Syntax-Imagination without Strings-Words-in-Freedom (1913)

Už je to víc než sto let a obávám se, že se dosud nic nezměnilo. Stále relevantní.

focus on: Adidas Superstar

EN: Trainers are everywhere, just check out the latest haute couture fashion week in Paris. Both fashion giants Chanel and Dior presented us with their very own takes on trainers (I love Chanel but not so much Dior) and, as they say, couture is an indicator of the next big trends. So, naturally, I just can't wait for the upcoming fashion weeks to see what designers from more 'relatable spheres' envision for the next fall/winter season - and I guess trainers will be involved. 

In fact, trends-wise, trainers are nothing new. Nikes and New Balance have already been around for a while. But do you remember Adidas Superstar which were a big trend around 2006-2007? I do, because I was crazy about them just as everyone else. Half a year ago I asked on the fashionspot whether the fashion flock think that the Superstar will make a comeback or not. No one answered, probably it didn't seem relevant since New Balance was at its peak, especially here in Hong Kong. But, honestly, I do feel them making it back once again. Not only that everyday I spot more and more people wearing them, but sportswear is also becoming a big thing at the moment. If you just skim the latest men's fashion week you can see that many designers actually reflected in their designs an interest in sports, especially baseball and basketball. And what's Adidas Superstar? A basketball shoe.

But anyway, I can't wait to see if they make it or not. And I'm tempted to buy a pair - if only out of nostalgia. 

CS: Tenisky jsou všude, doslova. Jen se podívejte na nejnovější haute couture fashion week v Paříži. Oba módní giganti Chanel a Dior nám představili kolekce postavené právě na teniskách (Chanel se víc než vyvedl, Dior se víc než nevyvedl) a jak se říká, haute couture je ukazatelem následujících módních trendů. Takže přirozeně se nemůžu dočkat následujících RTW fashion weeků, kdy konečně uvidím co si pro nás přichystali designéři z více 'praktických sfér' pro následující podzim/zima sezónu - a hádám, že tenisky budou hrát velkou roli. 

Ve skutečnosti, co se týče trendů, tenisky nejsou nic nového. Nike a New Balance už jistou dobu dominují módní scénu. Ale pamatujete si Adidas Superstar, které byly velkým hitem okolo 2006-2007? Já moc dobře, protože jsem je musela mít stejně nutně jako všichni ostatní. Asi před půl rokem jsem se ptala na fashionspotu, jestli si myslí, že se chystá návrat Superstarů. Nikdo neodpověděl, předpokládám, že se to nezdálo relevantní, když New Balance byl zrovna na svém vrcholu, alespoň tady v Hong Kongu. Ale upřímně, já cítím jejich návrat. Nejen že každý den potkávám víc a víc lidí se Superstary na nohou, ale celkově sportswear se stává větším a větším 'trendem'. Už jen, když si projdetete nedávno proběhlý pánský fashion week tak uvidíte, že spousta designérů se snažila v jejich tvorbě reflektovat právě sport - a hlavně baseball a basketbal. A co jsou Superstary? Basketbalová obuv. 

No prostě se nemůžu dočkat následujícího roku, kdy uvidím jestli to Superstary daly nebo ne. A mám nutkání si jedny koupit - už jen z té nostalgie.

no more "I love fashion", please

EN: To be honest, I try to avoid saying the phrase "I love fashion" as much as possible. Mainly it's because I remember the days when I'd watch FashionTV and every possible person in the reach of camera was made to say that phrase. And I hated it - it was obviously fake. I don't know if they still do it because since I went to uni I haven't had any access to TV but I guess they still carry on with this 'signature phrase'. 

But then, in a deeper sense, what else could be my feelings towards fashion than love? I'm not going to make a list of things which throughout my day gravitate towards fashion because it would be endless. It's just that every cell of my body wants to live fashion and one day hopes to truly enter the world and create something big. Yeah, sounds great, right? Little bit naive, but great. And I usually hold on my dreams until they come true.

CS: Upřímně, osobně se snažím co nejvíce vyvarovat frázi "I love fashion". Především je to proto, že si dobře pamatuju dny, kdy jsem sledovala FashionTV a kdokoli, kdo se ocitl v dosahu kamery byl donucen  ji poslušně odříkat. Nesnášela jsem to - celé to bylo jasně falešné a nevěrohodné. Nevím jestli to stále dělají, protože od té doby co jsem odešla na univerzitu tak v podstatě nemám žádný přístup k TV, ale předpokládám, že od toho neopustili. Bohužel.

Ale pak, když se to vezme, co jiného by mé pocity mohly být než láska k módě? Nebudu psát seznam věcí, které během mého dne jasně indikují mojí posedlost, protože by byl nekonečný. Stručně řečeno, každá buňka mého těla chce žít módu a věří, že nadejde den, kdy konečně vstoupí do onoho světa a vytvoří něco velkého. Hah, zní skvěle, že? Trošku naivně, ale skvěle. A obvykle se držím svých snů tak dlouho dokud si je nesplním.

Follow my blog with Bloglovin